Koťata asi 4 týdny
12. 6. 2012
.
Začátek týdne byl poklidný. Ďáblice s koťatama byla OK. Hezky se o ně starala, naučila se přijít na zavolání a začínala si zvykat na své jméno.
.
Koťátka, v té době ještě beze jmen, se naučila chodit na kočkolit, popřípadě na noviny. Na zavolání přibíhali zpět do jejich pokoje. Zdálo se, že je všechno na nejlepší cestě k tomu, aby koťata i s Ďáblicí přežily. Jenomže....
.
Jenom, že přišel čtvrtek. Ve čtvrtek odpoledne jsme zjistili, že Ďáblice "není ve své kůži". Ležela na křesle, nebyla u koťat, byla smutná, nejevila zájem o okolí. Ještě ve čtvrtek večer jsme vyrazili na veterinu. Na veterině nám toho příliš neřekli. Dostala antibiotika a injekce proti zvracení. Bylo nám řečeno, že to může být téměř cokoli, více že ukáží až krevní testy. Nechali jsme jí odebrat krev a udělat nejnutnější testy, aby jsme zjistili, zda má vůbec cenu protahovat její život a trápit jí. V pátek jsme si měli přijít pro výsledky testů a znovu na injekce.
.
V pátek, po uklizení kočičího pokoje, jsme vyrazili opět na veterinu. Ďáblice se příliš nelepšila, spíše naopak byla stále horší. Doma jenom ležela, nežrala, nepila. V pátek jsem s sebou na veterinu brala i jedno nejslabší kotě jménem Palliachi. Nebyl schopný se ani postavit. Jenom ležel, mléko nechtěl polykat, slábnul a byl silně dehydratovaný.
.
Na veterině to s ním vyřešili rázně. Jediné co nám bylo řečeno, bylo "Jediná šance je euthanasie, on nemá šanci na přežití".
.
Neměla jsem ani nejmenší snahu jim v tom odporovat, protože Palliachi by přežil možná ještě cestu domů, ale potom by to byl stejně jeho konec.
.
Pak přišlo na řadu vyšetření Ďáblice. Krevní testy ukázali, že ledviny, játra a glukóza jsou v pořádku, takže vlastně neukázali vůbec nic a byli jsme tam, kde jsme byli ve čtvrtek. Její stav byl stále stejný, Dehydratace se výrazně zvýšila, proto bylo nejlepší řešení ji zavodnit pomocí intravenózní kanyly. Kanylace dehydratované kočky je opravdu obtížná věc. Zkoušeli jí zavést kanylu, ale stále se to nedařilo, asi po pěti pokusech se poštěstilo narazit na žílu a neprorazit jí. Dostala na doma infuzi s vitamínama. Dostala také injekce proti zvracení, které bylo nutné aplikovat každých 6 hodin.
.
Po příjezdu domů jsem ubytovala Ďáblici u sebe v pokoji. Byla položená v přepravce pro psy. Infuzní roztok jsem měla zavěšený na okně, a proto, že okno muselo být otevřené, musela být zase přikrytá kočka, aby jí nebyla zima. Ďáblici jsem chodila pravidelně krmit masem, vše násilím, protože dobrovolně si nic nevzala. .
Když byla Ďáblice obstaraná šla jsem uklidit u koťat. Všechna mi přiběhla radostně naproti. Zavřela jsem je do vedlejší místnosti, vzala jsem si potřebné věci a šlo se na věc. Úklid netrval tak dlouho jako ten úklid odpoledne. Všechny plochy, které byly v kontaktu s koťaty nebo s kočkou jsme umyla Savem a dezinfekcí. Připravila jsem koťatům maso a mléko a pustila je zpět do jejich pokoje. K jídlu přišli pouze 3 (Morana, Démon a Hardy), Nikita zůstávala v rohu a nejevila zájem o nic okolo.
.
V tu dobu jsem už začínala tušit, že ona je další na řadě a že Palliachi nezemřel na to, že byl slabý, ale na nějakou nemoc. Nedalo mi to, vzala jsem Nikitu k sobě, zavřela jí do přepravky, aby nebyla v kontaktu s ostatníma. Zkoušela jsem jí krmit mlékem. Nic nechtěla. Během 3 hodin začala nepravidelně dýchat a pár minut před půlnocí umřela. V půlnoci jsem dala Ďáblici injekci a šla jsem pátrat po internetu, co by to mohlo být za nemoc. Za pomoci Denisy jsem došla k závěru, že to bude pravděpodobně Panleukopenie (=kočičí mor, vysoce infekční virové onemocnění, u koťat se téměř neprojeví, uhynou náhle a bez příznaků. U koček způsobuje zvracení a napadá rychle se množící buňky). Vše sedělo.
.
V 6 ráno jsme dávala opět Ďáblici injekci a šla jsem si hrát na hrobníka. Nikita je pohřbená vedle Micinky. Celý den jsem uklízela, kontrolovala Ďáblici a krmila koťata. Večer jsem jela opět směr veterina. Dnes pouze s Ďáblicí. Do soboty přišli i další výsledky testů. Zjistili jsme, že má výrazně snížený počet bílých krvinek (což ukazuje na probíhající infekci). Dostala antibiotika jako den předchozí a ještě jedny navíc. Domů opět infuze a Degan proti zvracení.
.
Doma se nic zvláštního nedělo. Večer jsem pozorovala na Ďáblici lehké zlepšení jejího stavu. Když někdo přišel do pokoje, tak zvedla hlavu a koukala co se děje. Začala vrnět, když jí někdo pohladil. Nicméně jídlo stále nechtěla.
.
Ráno jsem jí šla zkontrolovat, byla výrazně lepší. Odpojila jsem jí infuzi a otevřela jsem klec, jestli se sama zvedne a půjde se projít. Asi po půl hodině se odvážila a šla se projít po pokoji. Tím jak byla zesláblá, tak jí dělalo problém dojít i 2 metry. Došla ke dveřím kde si lehla a koukala co se děje.
.
V neděli odpoledne chodila již i do chodby. Pomalu jsme si začínali myslet, že je to lepší a že nad infekcí zvítězí. Večer jsem jeli na veterinu, dostala opět ATB. Řekli nám ať stále pokračujeme v terapii. V neděli při odjezdu jsem si říkala, že buď je to výrazné zlepšení způsobeno těmi jinými antibiotiky a nebo, že je to poslední zlepšení před přicházející smrtí.
.
Ďáblice dostala v neděli před půlnocí injekci a léky proti zvracení a šlo se spát.
.
Ráno když přišli do pokoje dát jí další injekci, zjistili, že Ďáblice je mrtvá. Po čtyřech dnech boje už neměla sílu bojovat a podlehla infekci.
.
Ještě větší překvapení čekalo v pokoji s koťaty. Na zemi ležel mrtvý Hardy. Hned v pondělí ráno byla Ďáblice i Hardy zakopány vedle Nikity.
.
Ke dnešnímu dni (úterý) máme 2 koťata, Moranu a Démona. Budeme doufat, že virus v sobě nemají a že přežijí.
.
